Boje na Kavkaze

Hlavním tématem posledních týdnů je ve světě bezpochyby ozbrojený konflikt v Jižní Osetii. Tato událost nám ukazuje několik zajímavých skutečností, mimo jiné i fakt, že v politice zemí chránících tzv. demokracii a humanitu se za posledních 70 let vůbec nic nezměnilo.

Gruzie patří mezi jedny z nejortodoxnějších stoupenců politiky USA, Izraele a Evropské Unie, její armáda je těmito zeměmi soustavně vyzbrojována, rozpočet gruzínských ozbrojených sil se za posledních několik let více než ztrojnásobil. Gruzínský ministr obrany je navíc sám bývalým občanem Izraele. Díky své výhodné poloze vůči Rusku tedy Gruzie patří k velice důležitým partnerům Spojených států. Nemohu se zde ubránit srovnání s předválečným Československem. Naše první republika byla ve třicátých letech považována za pilíř demokracie ve střední Evropě. Byla jedním ze středisek nenávistné kampaně proti nacionálně socialistickému Německu. Když pohár německé trpělivosti přetekl, západní velmoci daly od Československa rychle ruce pryč. Zrádce Beneš, který měl celou situaci na svědomí, si sbalil kufry a utekl do Londýna. Stejná politika byla ze strany Anglie vedena i na Balkáně. V Jugoslávii byl nejdříve Brity iniciován puč proti vládě, která podepsala přistoupení k Ose, poté tamní politici nasedli do svých letadel a odletěli. Národu zanechali pouze krvavou občanskou válku. Když jde o zájmy vyvolených, tak se na oběti nehledí.

Kdo stojí za vyvoláním konfliktu v Jižní Osetii je zcela zřejmé. Stačí se podívat, jaké vlajky visí gruzínskému prezidentovi při jeho projevech za zády. Když měla Gruzie poslat své vojáky do Iráku, tak to samozřejmě udělala. Pokud si však někdo myslel, že USA a jejich spojenci nyní na oplátku pošlou vojáky na pomoc Gruzii, pak se mýlil. Je to malá země, o které toho moc nevědí. Takovou váhu má spojenectví se zeměmi NATO paktu. Pomohou ty samé země České republice až se stane naše území terčem útoku kvůli radaru v Brdech? Ať se každý podívá do minulosti a odpoví si sám. Nechat za svoje zájmy krvácet jiné, to je jejich politika.

Neméně zajímavým faktem je to, jak je médii evokován obraz Rusů jako komunistů a bolševiků. Věc je o to paradoxnější, že vykladači takovýchto nesmyslů jsou právě ti, kteří mají komunismus na svědomí. To, že autorem Komunistického manifestu je Žid Marx, že Angličan Milton roku 1920 napočítal v Rusku mezi 380 komisaři 300 Židů a mnoho dalších skutečností vůbec nebrání různým Tydlitátovým a Kostlánům, aby srovnávali Ruskou intervenci v Gruzii s bolševickou okupací Československa v roce 1968. Možná ani není náhodou, že z Gruzie pocházel i sám veliký generalisimus Stalin-Džugašvili. Sklony k megalomanství jsou zřejmě v tomto regionu časté. Saakašvili je důstojným pokračovatelem svého krajana.