Nebezpečné samolepky

Před několika dny proběhla v médiích zpráva o nebezpečných extremistických nálepkách ve Svitavách. Jedná se o samolepky, na kterých je zobrazena jedna postava ve vertikálním postavení, kterážto kope do postavy v poloze horizontální. Nic neobvyklého, takových samolepek jsou po různých městech tisíce. Na scénu však vstupují aktivističtí novináři.

V Odpoledních Televizních novinách z 2.5. (zde) nám nejprve reportér TV Nova sděluje, že hvězda namalovaná na ležící postavě se nápadně podobá té židovské. No ovšem, bílá pěticípá hvězda se od té židovské liší pouze jedním cípem. Je s podivem, že policie tuto skrytou symboliku neodhalila sama. Naštěstí tady máme novináře, kteří dokáží tento jasný příklad antisemitismu dešifrovat. Když patříte k nepohodlné skupině osob, tak můžete dělat cokoliv, ale vždy se to obrátí proti vám. Kdyby například autoři samolepek chodili každou neděli do kostela a nosili křížek na krku, tak by se jistě za pár dní objevila v médiích zpráva, že se křížek nápadně podobá kříži hákovému. Konec konců, kříž jako kříž a hvězda jako hvězda.

Poté však reportér předává slovo skutečnému odborníkovi. Tím není nikdo jiný než Jiří X. Doležal. Kdo sleduje tvorbu tohoto experta pravidelně, tomu musí být jasné, co za argumenty bude následovat. Dozvídáme se tedy, že autoři samolepek chlastají první ligu, jsou to Židé, Romové a homosexuálové. Navíc by měli vyhledat psychologickou pomoc, prostě klasická úroveň televizních zpráv.

Všechny odborníky z TV Nova však hravě strčil do kapsy odborník, kterého si sehnal Svitavský deník (zde). Tímto odborníkem je totiž pubescentní gymnazista Pavel Juřík. Přes svůj mladý věk dokáže tento expert varovat ostatní před pravicovým extremismem, který údajně útočí na samu podstatu lidské důstojnosti. Je vidět, že k šíření moudrostí do novin plně postačuje základní vzdělání.

Jsou nacionální socialisté hloupí?

Každý jistě zná ten obrázek z filmů. Hrdinní američtí vojáci se potýkají se zástupy vojáků Wehrmachtu, kteří nemají kvůli své neschopnosti sebemenší šanci na úspěch. Nacionální socialisté jsou vykreslováni jako neurvalí, uřvaní a omezení hlupáci.

Nejnovější kampaň společnosti Člověk v tísni je v tomto směru pouze další z řady kampaní, které se snaží dokázat, že myšlenky nacionálního socialismu může vyznávat pouze člověk z rozvrácené rodiny, s nedostatkem inteligence a se sklonem k alkoholismu. Není to nic nového. Vzpomeňme si na propagandu spojenců z dob druhé světové války. V britských propagandistických filmech bylo nezřídka tvrzeno, že mozek německého vojáka není schopen myslet tak rychle jako mozek vojáka britského. Němečtí vůdci byli vykreslováni ve stejném světle, ve kterém se dnes ocitáme my.

Pro mnohé by bylo jistě překvapující, že se v řadách NSDAP nacházelo velké množství schopných vědců a umělců. Rád bych zde na závěr uvedl měření, které provedli po válce lékaři inkvizičního tribunálu v Norimberku. Jsou zde uvedeny údaje o výši IQ vězňů. Pouze podotýkám, že IQ 130 je v ČR hranicí pro přijetí do sdružení Mensa. Uvedeného IQ dosahují pouze 2% lidí.

Hjalmar Schacht IQ 143 – Arthur Seyss-Inquart IQ 141 – Hermann Göring IQ 138 – Karl Dönitz IQ 138 – Franz von Papen IQ 134 – Erich Räder IQ 134 – Dr. Hans Frank IQ 130 – Hans Fritsche IQ 130 – Baldur von Schirach IQ 130 – Joachim von Ribbentropp IQ 129 – Wilhelm Keitel IQ 129 – Albert Speer IQ 128 – Alfred Jodl IQ 127 – Alfred Rosenberg IQ 127 – Constantin von Neurath IQ 125 – Walter Funk IQ 124 – Wilhelm Frick IQ 124 – Rudolf Hess IQ 120 – Fritz Sauckel IQ 118 – Ernst Kaltenbrunner IQ 113 – Julius Streicher IQ 106

JXD, Reflex a mindráky

Před několika dny se objevil na stránkách týdeníku Reflex zajímavý článek od neléčeného narkomana Jiřího X. Doležala pod názvem „Být árijskou hvězdou“. Zmíněné veledílo začíná následujícím doznáním.:

Dlouho jsem toužil stát se árijskou hvězdou první velikosti, jejíž každý krok sleduje celá bílá elita národa. Dlouho jsem truchlil, že se mi z rasových důvodů nic podobného nemůže poštěstit. Jak se však nyní ukázalo, stačí jedna návštěva na neonacistické demonstraci a je ze mě hvězda bílých!

Pojďme se trochu blíže podívat na toto individuum. JXD je, jak je všeobecně známo, redaktorem časopisu Reflex. Mezi jeho nejoblíbenější témata patří, kromě propagace marihuany, pravicový extremismus a operační systém Linux. Tyto dvě poslední věci mají společného více, než by se na první pohled mohlo zdát. Pan Doležal se často ve svých článcích rád stylizuje do role psychologa a obviňuje lidi, kteří se mu nelíbí, z různých úchylek, duševních poruch, latentní homosexuality, masochismu a tak dále. Já se zde pokusím naordinovat panu Doležalovi stejnou medicínu.

Nejprve se zastavme u vztahu našeho pacienta k tučňákovi, tedy k operačnímu systému Linux. Pan Jiří začal v jedné etapě svého života jevit zájem o počítačové hackerství, přičemž mu bylo zkušenějším kolegou sděleno, že správný hacker nepoužívá Windows, ale Linux. Jirka se tedy stal nadšeným linuxářem, jeho články oplývaly chválou a spokojeností. Potom ovšem přišlo rozčarování. Jirka totiž zjistil, že na Linux je příliš krátký a nestačí na něj. Ze zatvrzelého linuxáře se stal rázem zapřísáhlý nepřítel tohoto operačního systému. Nenásledovalo žádné přiznání vlastní neschopnosti. Je přeci lehčí svalit vinu na někoho jiného, než si přiznat, že na něco prostě nemám dostatek duševních kapacit.

Ve vztahu pacienta ke hnutí skinheads lze vidět paralelu. Na začátku devadesátých let byl JXD nadšeným stoupencem této subkultury. Zřejmě ho lákalo neomezené chlemtání piva a možnost seberealizace. Jednu dobu měl dokonce v úmyslu, že se stane lokálním vůdcem. Mnozí si dokonce pamatují jeho vystoupení v televizi, kde se nelichotivě vyjadřoval o našich romských spoluobčanech. Potom však přišlo rozčarování. JXD zjistil, že ti hloupí „náckové“ nepochopili jeho genialitu a vůdcovské nadání. Několikrát dostal, lidově řečeno, přes hubu a se skinheadskou kariérou bylo amen, v jeho případě spíše šalom. Zajímavé je, že i v dnešní době, kdy je zarytým nepřítelem „neonacismu“, má Jirka vyholenou hlavu a na levé ruce má vytetovaný nápis runovým písmem. Žid, narkoman a latentní „neonacista“. Takové kombinace je schopen snad jen on. Nebudu zde raději rozebírat, zda je tato kombinace důsledkem nějaké sexuální poruchy,ale řekl bych, že mu urostlí a potetovaní lidé s holými hlavami imponují. Jeho postoj připomíná reakci zhrzené milenky, která se mstí své někdejší lásce.

Podobné kotrmelce má za sebou i týdeník Reflex. V devadesátých letech byl oblíbeným časopisem skinheadů. V květnu roku 1990 byla v Reflexu zveřejněna výzva Daniela Landy a Davida Matáska, ve které se obracejí na své příznivce s prosbou, aby se zdrželi násilností a nenahrávali tím před volbami zbytečně komunistům. O rok později, v létě roku 1991, se pod patronátem časopisu Reflex uskutečnil legendární festival v Bzenci. Záznam je ke stažení zde. Pozorný divák si všimne vlajky Reflexu vlající nad pódiem. Lou Fanánek Hagen, toho času přispěvatel do zmíněného periodika, nám v zeleném bombru a tričku s logem Reflexu sděluje následující: „Orlík je úplně super, druhá deska je mnohem lepší, než první. Je vyjasněná, žádný schovávačky, jako je Álíb agil, je to tam na ostro, cikáni a všichni tyhle ti šmejdi…”

V roce 1993 je Reflex zakoupen společností Ringier. Jelikož je tato společnost v rukou nosatých pánů, tak ani nepřekvapí, že dochází k obratu. Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Dnes se Reflex snaží již jen zavděčit štvavými články svým chlebodárcům. Svou minulost nijak nezdůrazňuje. Charaktery JXD a jeho redakce jsou tak ve vzájemné symbióze.