Boje na Kavkaze

Hlavním tématem posledních týdnů je ve světě bezpochyby ozbrojený konflikt v Jižní Osetii. Tato událost nám ukazuje několik zajímavých skutečností, mimo jiné i fakt, že v politice zemí chránících tzv. demokracii a humanitu se za posledních 70 let vůbec nic nezměnilo.

Gruzie patří mezi jedny z nejortodoxnějších stoupenců politiky USA, Izraele a Evropské Unie, její armáda je těmito zeměmi soustavně vyzbrojována, rozpočet gruzínských ozbrojených sil se za posledních několik let více než ztrojnásobil. Gruzínský ministr obrany je navíc sám bývalým občanem Izraele. Díky své výhodné poloze vůči Rusku tedy Gruzie patří k velice důležitým partnerům Spojených států. Nemohu se zde ubránit srovnání s předválečným Československem. Naše první republika byla ve třicátých letech považována za pilíř demokracie ve střední Evropě. Byla jedním ze středisek nenávistné kampaně proti nacionálně socialistickému Německu. Když pohár německé trpělivosti přetekl, západní velmoci daly od Československa rychle ruce pryč. Zrádce Beneš, který měl celou situaci na svědomí, si sbalil kufry a utekl do Londýna. Stejná politika byla ze strany Anglie vedena i na Balkáně. V Jugoslávii byl nejdříve Brity iniciován puč proti vládě, která podepsala přistoupení k Ose, poté tamní politici nasedli do svých letadel a odletěli. Národu zanechali pouze krvavou občanskou válku. Když jde o zájmy vyvolených, tak se na oběti nehledí.

Kdo stojí za vyvoláním konfliktu v Jižní Osetii je zcela zřejmé. Stačí se podívat, jaké vlajky visí gruzínskému prezidentovi při jeho projevech za zády. Když měla Gruzie poslat své vojáky do Iráku, tak to samozřejmě udělala. Pokud si však někdo myslel, že USA a jejich spojenci nyní na oplátku pošlou vojáky na pomoc Gruzii, pak se mýlil. Je to malá země, o které toho moc nevědí. Takovou váhu má spojenectví se zeměmi NATO paktu. Pomohou ty samé země České republice až se stane naše území terčem útoku kvůli radaru v Brdech? Ať se každý podívá do minulosti a odpoví si sám. Nechat za svoje zájmy krvácet jiné, to je jejich politika.

Neméně zajímavým faktem je to, jak je médii evokován obraz Rusů jako komunistů a bolševiků. Věc je o to paradoxnější, že vykladači takovýchto nesmyslů jsou právě ti, kteří mají komunismus na svědomí. To, že autorem Komunistického manifestu je Žid Marx, že Angličan Milton roku 1920 napočítal v Rusku mezi 380 komisaři 300 Židů a mnoho dalších skutečností vůbec nebrání různým Tydlitátovým a Kostlánům, aby srovnávali Ruskou intervenci v Gruzii s bolševickou okupací Československa v roce 1968. Možná ani není náhodou, že z Gruzie pocházel i sám veliký generalisimus Stalin-Džugašvili. Sklony k megalomanství jsou zřejmě v tomto regionu časté. Saakašvili je důstojným pokračovatelem svého krajana.

Národní garda – ochránkyně holocaustového mýtu

Tak jsme se konečně dočkali. Národní garda zahájila svou činnost. Kdo však čekal, že bude chránit Čechy před cikánskými násilníky, ten bude asi trochu zklamán. První akcí Národní gardy totiž bylo to, že nabídla řediteli Památníku Terezín ochranu před zloději. Národní strana se zřejmě rozhodla, že je čas na to, aby se zavděčila židovské náboženské obci. V médiích se neustále objevují zmínky o fašistech a extremistech, proto je třeba ukázat svou oddanost.

Pan Munk, však zareagoval tak, jak se na správného velitele koncentračního tábora sluší a patří. „Na nabídku nebudu reagovat nijak a požádám policii, ať je postřílí,“ řekl v úterý Deníku na dotaz, jak bude na nabídku Národní gardy reagovat. „Jsou to náckové a s nimi já komunikovat nebudu,“ dodává dále na adresu Národní strany.

No co, spokojeni nakonec mohou být všichni. Národní strana ukázala svoji poslušnost, stejně tak i velitel koncentračního tábora. Po takovýchto a podobných avanturách, kterých se Národní strana v nedávné době dopouštěla, musí být každému nacionalistovi jasné, že tudy cesta nevede.

Závěrem: Bez záběrů z koncentračního tábora by to nebyl správný holocaustový příběh.:

Srbská intifáda!

Známý srbský bojovník a politik Željko Ražnjatović Arkan kdysi řekl: „Ze Srbů se stanou Palestinci, všichni se vzbouří.“ Nyní, poté co západní mocnosti darovali v srdci Balkánského poloostrova mimoevropské armenoidní rase nový stát, se zdá, že se jeho slova začínají naplňovat.

V půl šesté ráno, na den přesně, kdy se před čtyřmi roky albánští separatisté pokusili vyhnat zbývající srbské obyvatele Kosova z jejich domovů, vnikly okupační vojáci do budovy soudu, ve které se nacházeli protestující srbští soudci. Ti se snažili dosáhnout návratu na pozice, ze kterých byli propuštěni. Ještě den před zákrokem na setkání srbského ministra pro Kosovo se zástupcem vojenské mise bylo dohodnuto, že se celá situace bude řešit dialogem. To se však nestalo. Okupanti se rozhodli, že věc vyřeší silou. Na budovu soudu zaútočilo komando, které přítomné soudce zatklo a zdemolovalo interiér soudní budovy. A pohár trpělivosti přetekl. Amerika, Izrael a jejich spojenci začínají sklízet to, co sami zaseli.

Bude tomu devět let, co země NATO zaútočili na Jugoslávii. O devět let později došlo k vyhlášení nezávislosti Kosova. Jednalo se tedy o válku, jejímž cílem bylo uloupení části území svrchovaného státu. To odporuje veškerým principům mezinárodního práva. Lze se vůbec divit, že se na agresi odpovědělo násilím?

Na srbské straně jsou dva těžce zranění (jeden z nich byl střelen do hlavy). Při nepokojích vojáci KFOR zničili i jednu sanitku. První obětí se paradoxně stal ukrajinský voják. Ukrajina samostatnost Kosova neuznala a nemá žádný zájem na jeho nezávislosti. Zájem na nezávislosti této provincie má někdo úplně jiný. Je snad náhoda, že první Kosovo uznal Afghánistán? Tedy země, ve které je produkce opia na historickém maximu, a která je pod přímou kontrolou USA? Přitom je známo, že přes Kosovo vede největší evropská drogová stezka. Výrobce musí svého překupníka podporovat. Do nebezpečí se mohou dostat i čeští vojáci, kteří se nacházejí v této oblasti. Jak dlouho ještě bude naše země bojovat za zájmy USA a Izraele?

Na závěr jeden citát:

„Miluji Izrael! Skvělá země! Kosovo je přítel Izraele! Potkal jsem tam tolik skvělých vůdců – Netanjahu, Šaron – opravdu je obdivuji.“

Hašim Thači – premiér Kosova

 

Katastrofa! “Neonacisté” dodržují zákony

Při nedávných událostech kolem pochodu v Plzni jsme byli svědky zajímavých událostí. Nejprve byl tento pochod plzeňským primátorem zakázán, aby se posléze u soudu zjistilo, že byl tento zákaz nezákonný. A divadlo mohlo začít.

Po vynesení rozsudku se vyrojila skupina lidí, která nemohla pochopit, že se soudy řídí podle zákona. Udivující na tom je to, z jaké skupiny lidí tito nechápavci vzešli. Samotný ministr spravedlnosti se nechal slyšet, že podporuje zákaz demonstrace, i když ví, že je zákaz v rozporu se zákonem. Je to jako kdyby ministr vnitra podporoval zloděje na úkor bezpečnostních složek.

Po oznámení náhradního termínu pochodu začalo další kolo honu na čarodějnice. Média, politici, policie, takzvaní antifašisté, bojovníci za lidská práva a různé obskurní židovské spolky se začali předhánět v tom, kdo vyvolá u veřejnosti větší strach. V den akce byly na plzeňské radnici zrušeny všechny svatby a obchodníkům bylo řečeno, aby raději vůbec neotvírali své krámky. Všechny automobily v trase průvodu byly raději odtaženy, protože by je „zlí neonacisté“ mohli použít jako zbraně. Ale proti komu? Nejspíše proti ženám a dětem, tak jim pro jistotu policie doporučila vůbec nevycházet z domu. Vypadalo to, že se v ulicích Plzně chystá neonacistický masakr. O to překvapivější byl samotný průběh akce. Ovšem překvapení to bylo pouze pro nezasvěcené.

Celá demonstrace proběhla bez sebemenšího incidentu ze strany pochodujících národovců. To se ovšem nedá říct o jejich odpůrcích, kteří sami sebe označují za „slušné lidi“. Představa židů a anarchistů o slušnosti je přinejmenším podivná. Já si pod pojmem slušného člověk představuji někoho, kdo se chová v souladu se zákony a morálkou. To se ovšem o této skupince říci nedá. Sami totiž dávali jasně najevo, že se u plzeňské synagogy sejdou i přesto, že jejich shromáždění není povoleno. Na místo se navíc dostavili s úmyslem napadnout řádně nahlášený průvod. Aby drzosti těchto individuí nebylo málo, tak si ještě do televize stěžují, jak celou akci zaplatí daňoví poplatníci ze svých kapes. Kdyby ovšem oni neporušovali zákon, tak by takové nasazení policie vůbec nebylo potřeba. Celému dni nasadil korunu policista, který si do televizní kamery postěžoval, že nebyl ze strany „neonacistů“ porušen zákon, tudíž nebylo možné proti nim zakročit. K tomu už opravdu není co dodat.

Nad hlavou účastníků zakázané demonstrace byl k vidění velký transparent s nápisem „zákony a instituce jdou na ruku neonacistům“. Je to jako u dětí v mateřské školce, které spolu hrají fotbal. Když dostane jedno z dětí gól, tak si začne vymýšlet spoustu důvodů, proč by gól neměl platit. Stejné je to i u těchto lidí. Jsou zde určitá pravidla, ale když se to židům nelíbí, tak se mají okamžitě změnit.